clankov.cz

Umělá inteligence – máme se jí bát?

Filmy jako Já, robot, Terminátor, nebo Matrix nám neukazují zrovna růžovou vyhlídku na téma umělé inteligence. Jsme opravdu tak daleko ve vývoji pokročilé umělé inteligence a měli bychom si snad dělat starosti o svůj život?

Lidé si odjakživa stavěli nástroje. Takové nejmodernější a nejuniverzálnější nástroje jsou momentálně počítače. Už jsou pryč doby, kdy počítač zabíral celý sál. Víte, že počítač, který společně s Apollem 11 přistál na měsíci byl asi 1300x méně výkonný než iPhone 5s? Vývoj v tomto segmentu jde neustále dopředu. Nezdokonaluje se však jen “železo”, ale i “duše” počítače – software. 

Dříve museli programátoři napevno do programu zadat, co má počítač dělat a on to pak udělal. V poslední době se do hry dostávají takzvané učící se algoritmy. Programům není explicitně řečeno, co mají dělat, ale řekne se jim cíl a oni se učí samy jej splint.

Například když se učí takový algoritmus podle rentgenových snímků poznat rakovinový nádor, “podívá” se nejdřív na tisíce snímků s nádorem. Tím se matematicky naučí jak vypadá snímek s nádorem. Poté když dostane snímek bez nádoru rozpozná jej jako bez nádoru a naopak. Samozřejmě to není momentálně stoprocentní. Míra přesnosti při plnění úkolů je důležitým znakem dobrého učícího se algoritmu. 

Většina umělé inteligence v dnešní době pracuje na podobném principu. Není to tedy žádný zákeřný a vypočítavý zabiják jako ve filmech. Takovéto učení lze aplikovat téměř na cokoliv. Je tedy spíše na lidech jak tento nový a silný nástroj použijí. Kromě včasného odhalování nemocí, nebo třeba automatizace práce mohou tyto nástroje použít lidé i ke špatným věcem. Velký zájem je o tyto nástroje taky ve světových armádách. 

Umělá inteligence je zatím v plenkách. Zatím jsou to jen jednoduché učící se nástroje. Ty můžeme použít k velkému dobru pro svět, ale jako je tomu u každého univerzálního nástroje, je na nás k čemu jej použijeme. 

Leave a Comment

shares